Společný projekt

Společný večer v Martě by se měl stát vyústěním pětiletého studia režie a dramaturgie, kdy se tyto dva obory úzce prolnuly a kooperovaly. Jedná se o dramaturgický a režijní experiment, který by měl být zároveň jakousi formou generační výpovědi a autorského vyjádření se k současnému stavu společnosti. Po formální stránce je to otevřená a pohyblivá struktura, která umožňuje různorodé žánrové vstupy. Jednotlivé části, fragmenty, jsou však do struktury záměrně řazeny tak, aby byl večer sklenut v jeden celek, kdy je divák směřován k vyústění celé výpovědi. 

Zvoleným tématem je téma manipulace, které je v dramaturgickém plánu celé sezóny patrno v jednotlivých titulech. Vyjádření se skrze interpretaci titulu celovečerní inscenace však považujeme za nedostatečné. Protože je Marta studentským divadlem, je podle našeho názoru důležité otevřít prostor pro přímou výpověď autorského typu, nikoli pouze dodržovat zavedený systém repertoárového divadla. Když jsme se obrátili přímo k tématu manipulace individua v dnešním světě, která je úzce spojena se světem médií a vytvářením klamného iluzorního obrazu světa, napadlo nás inscenovat internet. 

Internet jako svět

Internet je v současnosti nejnovějším a nejprogresivnějším médiem, které však kvůli svému masovému rozšíření a mnoha způsobům užití přestává být pouhým médiem a stává se fenoménem výrazně ovlivňujícím společnost i život jedince – je tedy zároveň fenoménem společenským i psychologickým.  

Internet v současnosti již není pouze prostředkem, jak se snadno dostat k informacím jakéhokoli typu a kvality, ale také médiem komunikačním, místem zábavy a uspokojení mnoha různorodých potřeb, prostorem otevřeným pro sebeprezentaci kohokoli. Internet obsahuje takové kvantum informací, že jako takový je neuchopitelný, a každá výpověď o něm tedy musí být nutně ohraničena – a to především skrze výpověď autorskou, subjektivně laděné pojednání o tomto fenoménu.  

Našim cílem tedy není „hrát internet“, ale „hrát o internetu“, o našem názoru na internet a skrze něj o našem názoru na současný stav společnosti, současný stav světa. Nedílnou součástí naší výpovědi je tedy přiznání, že internetu (stejně jako světu) nelze porozumět, že internet je člověkem stvořeným světem, respektive zrcadlem skutečného světa, říší neskutečných možností, ale také temnou a záludnou stokou plnou splašků. Hrdina se pohybuje po křehké ploše, kdy zdánlivě dostává žádané informace (i když velice vágní a s řadou chyb) a může být hrdý na vyspělost techniky, komunikace a civilizační úroveň dnešní společnosti. Záhy však narazí na „králičí nory“, jimiž padá do podzemní stoky naší civilizace, dostává se k pornografii všeho druhu, portálům sekt a okultistických spolků, neonacistickým webům, panoptikálnímu světu reklamního balastu, kuriozitám a intimní špíně, která postrádá jakékoli etické hledisko. 

Je to jen hra

Zajímá nás především kontrast reality skutečné a virtuální - nejen jako účelná manipulace s informacemi za účelem vytvoření iluzivního virtuálního obrazu o sobě samém. Je to především kontrast determinace člověka ve skutečném životě (determinace fyzická, sociální) a jeho svobody na internetu (svoboda projevu, pohybu, sebeprezentace, aktivita, sebevyjádření, medializace vlastních názorů).

Tento kontrast je patrný v internetových hrách, jako je např. Second Life – možnost vytvoření si nové fyzické podoby, profese, vztahů apod. Nuda, zakotvenost a nutnost přijetí zodpovědnosti za své jednání skutečnosti v kontrastu s dobrodružstvím, nezávazností hry a experimentů na internetu. Svět internetu se tedy pro mnohé stává možností naplnění tužeb a snů, které realita neumožňuje. Člověk je na internetu opět dítětem, které si hraje, zkoumá svět, jeho pohyb není racionálně řízen a odpovídá okamžitým změnám jeho nálad – překlikávání, volný surfing, komunikace bez omezení fyzické vzdálenosti, anonymní sexuální excesy, fantazie, únik do snových světů a vědomé či nevědomé projekce do virtuálních identit. V něčem je tento stav podobný náladě karnevalu – fantazie je rozpoutána, člověk již není vázán svými sociálními vazbami v běžném životě – stává se kýmkoli, střídá masky a vstupuje do kontaktu s jinými maskami. Profese, věk, fyzická podoba, majetek – to vše přestává být relevantní. Je zde atmosféra absolutní rovnosti.  

Jaké jsou ovšem dopady na psychický a sociální vývoj jedince, který se pobytu na internetu pravidelně oddává? Ovlivňuje kompenzace v podobě internetových dobrodružství život člověka pozitivně (odreagování si tužeb a tenzí a následné dospělejší a vyrovnanější chování v realitě) nebo negativně (internet jako azyl, únik před dospělostí, zodpovědností)?

Internet poskytuje zdánlivou aktivitu, kontakt, prožitek, pohyb - skutečnou aktivitou a reálnou změnou života k lepšímu však není. Je požíračem času, substitucí, černou dírou pro životní energii, která mohla být využita k reálné proměně životního stylu směrem k většímu sebenaplnění. Internet je zlatým věkem, existencí bez těla a jeho ohrožení, věkem blaženosti, nedospělosti, falešnou technicky zprostředkovanou transcendencí,  zároveň však může plodit sociální izolaci, ztrátu kontaktu s realitou a zanedbávání žití v realitě, závislost na iluzi.

O naší generaci, která v přítomnosti internetu již vyrostla a pro níž je internet neodmyslitelnou součástí života (a pro mnohé i důležitou podmínkou jeho „naplnění“), se hovoří jako o generaci C – cyber, computer, connection, comunication. Pro nás je však generace C  generací CYNIKŮ, jimž internet otevírá neuvěřitelné možnosti vědění a vzdělávání, navzdory tomu je však povětšině užíván k zahnání nudy při on-line hrách, nezávazné zábavě v anonymitě chatu, sledování drastických videí nejbrutálnějšího násilí, smrtí, pornografie. V tomto prostředí je nadmíru snadné stát se cynikem, neboť práh citlivosti se tím neustále zvyšuje a člověku, který každý den tento materiál pro zábavu „sjíždí“, začíná připadat normální. Tento přístup k myšlenkovému obsahu textu je pro naši generaci příznačný – vše je obráceno naruby, ničemu není přiznána závažnost, všemu je možné se vysmát, zkonzumovat to a odhodit ve chvíli, kdy to shledáme nedostatečně přitažlivým. Je však nutno zdůraznit, že se nejedná o moralitu vztahující se k vnějšímu světu, ale o autorskou výpověď o nás samých, o našem vlastním cynismu, otupělosti a nezakořeněnosti. 

Příběh jedné noci 

Pro ohraničení scénického tvaru jsme zvolili příběh jediného surfaře během jediné noci.

Tímto surfařem je dívka Alenka, která se podobně jako v Carrolově knize, vydává do „říše za monitorem“ následujíc králíka. Svět dne a každodenní reality mizí a zjevuje se svět noční, říše fantazie, snů, letů daleko. Čas a běžná logika ztrácí relevanci. Do tmy svítí barevná okna internetových stránek. Otevírají se dveře nočního domu, který je sídlem spánku, ale také nevědomí a potlačovaných tužeb, které nyní mohou být realizovány v anonymním virtuálním prostředí. Za těmito dveřmi také nepochybně sídlí psychický stín každého člověka, v němž jsou uloženy energie nežité a potlačované díky socializaci jedince.

Alenka není pouze holčičkou (viz vliv internetu na děti), je novodobým Everymanem, hledajícím dobrodružství, experimenty, zábavu, vzrušení. Je člověkem unikajícím z nudy blahobytné klícky západní civilizace do světa internetu, kde může být znovu dítětem. Se zdánlivou bezelstností prochází Alenka světem internetových stránek, hraje si, pokouší, provokuje, aniž by za své jednání musela přijmout zodpovědnost. Nechává rozkvést a rozbujet potlačované stránky své identity, bez zábran, studu, autocenzury. Králík je zosobněním všeho, co nám na internetu uniká, co je nezachytitelné, nepojmenovatelné. Spěchá do neznáma a s ním se Alenka propadá dál a dál do spleti nor a informačních kanálů. Internet je jako cibule, známe vrstvy, kterými jsme již prošli, ale nejsme schopni odhadnout, kam míříme, co leží před námi.  

Alenka v říši za monitorem dostává nepřeberné množství informací, zažije sexuální dobrodružství, stává se hvězdou svého facebooku a v zápětí jeho štvancem, dostává se na weby podvodných ezoteriků, vytváří si bezpočet virtuálních identit a falešných profilů, virtuálně cestuje vlakem do Pekingu, aby byla konfrontována s čínskou státní cenzurou, transcenduje díky arkturiánským spirituálním technologiím.  

Alenka je smyšlenou postavou, její ztvárnění si tedy neklade za cíl zobrazit životní situaci skutečného člověka, i ona je ve své podstatě pouhým rámem, v němž se může spatřit kdokoli.